Petr Hapka

Skladatel filmu a scénické hudby, autor a zřejmě jediný skladatel filmu, který byl i svébytným interpretem, a to nejen pěveckým. Většinu nástrojů ve filmech nahrával sám a pokud chtěl mít ve filmu třeba saxofon, tak se na něj také naučil hrát.

petr_hapka_1

Petr Hapka je umělecké jméno. Narodil se v Praze 13. 5. 1944 jako Petr Jan Lehár. Od dětství hrál na piano, v deseti letech pak začal s hrou na violu, kterou společně se zpěvem a herectvím studoval na konzervatoři. Jeho třídním učitelem byl Oldřich Nový!

Od začátku sedmdesátých let skládal filmovou hudbu. Jeho první byla ke sci-fi Akce Bororo režiséra Otakara Fuky. Osudovým setkáním pro něj bylo s režisérem Jurajem Herzem, pro kterého byl dvorním skladatelem. Jejich prvním společným filmem byly Holky z Porcelánu, ale společně už předtím dělali představení Na Zábradlí.

Juraj Herz

Od poloviny sedmdesátých let a po celá léta osmdesátá byl Petr Hapka jedním z nejproduktivnějších autorů filmové hudby, jehož autorský rukopis byl naprosto nezaměnitelný a zcela odlišný od mistrů Zdeňka Lišky nebo Luboše Fišera. Typický pro něj byl zejména melancholický, romantizující tón.

1978 Panna a netvor 49

Právě ten se velice hodil do tvůrčí skupiny dětského filmu Oty Hofmana, kde byl Petr Hapka nejvytíženějším skladatelem. Již zmíněný Juraj Herz s ním v této skupině natočil dvojici filmů, které se zdráhám nazvat pohádkami, a to Pannu a netvora a Deváté srdce. Oba filmy vznikaly současně, stejně jako hudba k nim. Petr Hapka na ní měl dva měsíce, během kterých byl Juraj Herz ve Vinohradské nemocnici na pozorování kvůli infarktu, jenž prodělal během hektického natáčení a ani si toho nevšiml.
http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/box-of-film.jpg

V hájemství dětských filmů pokračoval filmem Páni kluci režisérky Věry Plívové Šimkové, ke které složil také dnes už hodně zlidovělou píseň nebo nedoceněným klenotem dětského filmu Krakonoš a lyžníci.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/box-of-film.jpg

Petr Hapka měl úžasnou paměť na melodie a dokázal na vyžádání okamžitě zahrát na piano melodie ze všech svých kompozic. Je docela zajímavé, že Hapka skládal vždy na konci roku a pak na jeho začátku. Nikdy neskládal v létě, protože v létě se dříve v Česku filmy točily kvůli delším dnům. Samozřejmě jsou výjimky potvrzující pravidlo, protože točit zimní pohádku v létě dost dobře nejde (pozn. redakce – to už dnes neplatí, i zimní scény v Anthropoidu se točili v parném létě).

Neměl rád rozepisování do not. Raději nahrál všechny nástroje a při natáčení si téměř vše nahrával sám! I když si nezapisoval noty, psal si značky na velké papírové plachty, které vybarvoval, aby viděl, co už natočil a kam, aby pak mohl nástroje dávat dohromady. Pokud plachta nebyla zcela vybarvená neměl pocit, že je kompozice hotová.

Pro skládání dobových filmů chodil do hudebního muzea, kde se rád seznamoval se starými hudebními nástroji. Do jednoho z Herzových filmů tak nahrál hudbu na nástroj, který kurátor muzea označil jako ,,skleněná harmonika“. Bylo to velké koryto s tlustou tyčí, na které byly navlečeny skleněné talíře, od nejmenšího po největší. Z boku byla k tyči přimontována klika. Do koryta se nalila voda, pomocník točil klikou a hudebník hrál na skleněné talíře. Hapka se na tento nástroj za den naučil a druhý den už na něj nahrával ve studiu filmovou hudbu!

Spolupráce s Jurajem Herzem a Jurajem Jakubiskem si velice vážil: „Jejich filmy se nedají brát jako kšeft, protože jsou geniální,“ řekl v jednom rozhovoru Hapka, který za jiných okolností neskrýval, že svou práci dělal pro peníze. S Herzem se ale v polovině osmdesátých let na čas rozkmotřili, když dal Herz přednost Michalu Kocábovi pro skládání filmu Straka v hrsti. Společně pak ale ještě udělali třeba černobílého Gagmana s Borisem Hybnerem.

S Jurajem Jakubiskem nahrál Petr Hapka hudbu k Perinbabě a opusu Tisícročná včela z roku 1983.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/box-of-film.jpg

V rozhovoru pro Radiožurnál odpověděl na otázku, kde se cítí svobodnější, zda ve filmové hudbě nebo u písniček pronesl:,,Řekl bych, že ty písničky jsou svobodnější. Poněvadž u písničky jsou jenom text, já a interpret. A u filmu je celý příběh, celý, prostě něco jiného a já jsem v podstatě, já jsem pepř a sůl toho, jo. Já jsem jen vitamín nebo já nevím co jsem. Ten film bez té hudby je v podstatě nemyslitelný, ale někdo mě vnímá. Takže jsem v podstatě, nejsem ten hlavní tam.“

petr_hapka_2

 

Přidat komentář

TOPlist