Televizní společnost – Network (1976)

Sidney Lumet - filmografie

USA 1976, Network, režie: Sidney Lumet, scénář: Paddy Cheyefsky, kamera: Owen Roizman, hudba: Elliott Lawrence, střih: Alan Heim, hrají: Peter Finch, Faye Dunaway, William Holden, Robert Duvall, Ned Beatty, Wesley Addy

121 minut, 35 mm, 1.85:1, barevný

Oskar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Peter Finch), nejlepší herečka v hlavní roli (Faye Dunaway), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Beatrice Straight), nejlepší scénář, nominace na Oskara – nejlepší film, režie, kamera, herec ve vedl. roli (William Holden), herec ve vedl. roli (Ned Beatty), kamera, film zapsán do národního ochranného fondu (2000)

Film:

Film líčí vzestup a strmý pád moderátora Howarda Beala (Peter Finch). Na základě klesání sledovanosti jeho osoby v televizních pořadech je z televize po letech konstantní popularity propuštěn. V jednom ze svých posledních vysílání ohlásí před kamerami naživo svou sebevraždu. Rozpoutá se šílené drama. Beal se však nemá v úmyslu zastřelit a do televize vykřikuje hlášky typu:,, I’m as mad as hell and I’m not going to take this anymore!“

Jeho sledovanost prudce stoupne, každý čeká, kdy se sám zabije, ale on začne vykřikovat své názory na prohnilou americkou společnost. Rázem se stane nejpopulárnější televizní hvězdou. Diváci jsou nadšeni a televize vydělává balík. Jenže programová ředitelka (fantastická Faye Dunaway) má toho uřvaného dědka plné zuby a najme si zabijáka, aby ho odpráskl přímo před televizními kamerami.

network_2

Sidney Lumet (Serpico, Dvanáct rozhněvaných mužů, Psí odpoledne, Rozsudek) natočil brilantní hořkou satiru Network (1976), která patří nejen k jeho úplně nejlepším filmům, ale bezesporu patří mezi nejlepší americké filmy 70. let.  Diváka zaujme strhujícím hereckým sólem legendárního Petera Finche, který zemřel na plátně tak věrohodně, že během pár měsíců zemřel doopravdy a jeho Oskara pak přebírali jeho pozůstalí.

Drsnou satiru na komerční televizi, kterou režisér Lumet znal velmi dobře díky desetiletím, které tam strávil, vznikla podle scénáře Paddyho Chayefskyho, kterému dodneška nemůže přijít na jméno Sylvester Stallone (Postradatelní), jenž byl největším kandidátem na Oskara toho roku za Rockyho. Pokud vám zní jméno jednoho z nejzásadnějších scenáristů filmové historie poněkud cizokrajně, vězte, že se narodil v Bronxu rodičům Ukrajinsko – Židovského původu. Své křestní jméno získal vtípkem během služby za 2. světové války, kde získal dokonce Purpurové srdce. Jednoho nedělního rána se mu nechtělo sloužit v kuchyni a požádal, zda by mohl jít na mši. Velitel mu řekl:,,Ještě včera jsi tvrdil, že seš Žid.“ A on bohorovně odvětil:,,Moje máma byla Irčanka.“ A velitel ho propustil se slovy:,,Tak jdi, Paddy.“

Jeho prvním velkým úspěchem byla hra Marty (1955) s Ernestem Borgninem (Red, Gattaca), která se hrála s úspěchem na divadle a za filmový scénář obdržel Cheyefsky svého prvního Oskara. Dalším ohromným úspěchem bylo drama režiséra Artura Hillera Hospital (1971) s Georgem C. Scottem o impotentním doktorovi se sebevražednými sklony, v jehož nemocnici umírají pacienti díky podávání špatných léků. Cheyefsky byl podle svého okolí velmi tvrdohlavý, považoval se za liberála, ale ti ho nesnášeli, říkalo se o něm, že je židovský autor, ale on to nesnášel. Jeho život předčasně ukončila rakovina v 58 letech.

Pages: 1 2

1 komentář

  1. Otto Hofmann napsal:

    To sdělení snad aktuálnější být nemůže. Jebne nám z toho asi všem. Média s námi cvičí od rána do večera. Určitě stojí za shlédnutí. Vždy se říkalo, že Evropa je 20 let za USA, Česko víc jak 40 let a pořád usilovně doháníme, ale dohnat a předehnat , to heslo platilo před r. 1989, snažíme se.

Přidat komentář

TOPlist