Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole (Catherine Deneuve) je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola (Fabrice Luchini), který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Najde si dokonce i milence (Gérard Depardieu). Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje…

Francouzský originální název je Potiche. Slovo ve francouzštině znamená vázu nebo jiný drobný dekorativní předmět malé hodnoty, který si postavíme na poličku či krbovou římsu. V každodenní mluvě Francouzů je toto slovo používáno jako posměšné označení pro ženy, které jsou považovány za pouhé ozdoby svých partnerů, bez výraznější vlastní identity. Toto označení si svým vystupováním na veřejnosti vysloužily i některé ženy politiků či dokonce samy političky – například Madame Chirac nebo Ségolène Royal.

Film je plný politických narážek a jistě v něm poznáte osobnosti francouzského veřejného dění, které denně vídáme ve zpravodajství a podle nás není od věci, představit Francii i v trochu kritičtějším duchu, než tradičním pohlednicovým způsobem. Profesionální manželka je žánrově satirickou komedií. Film byl nominovaný diváky na Evropskou filmovou cenu za nejlepší film, byl uváděn v hlavní soutěži o Zlatého lva na MFF v Benátkách a Catherine Deneuve byla za svou roli nominována na prestižního Cézara. Ve Francii a Itálii byl komerčním hitem a velmi se mu dařilo i v Německu a USA.

V rámci večera si budete také moci zakoupit úspěšnou knihu Ondřeje Slaniny Slavná světová filmová klasika, který jí bude rovněž podepisovat. Filmový klub proběhne 8. února 2012 od 19:30 v Muzeu Říčany v Rýdlově ulici a vstupné je tradičních 65 korun a zahrnuje i krátké úvodní slovo. Práva jsou zajištěna přes společnost Hollywood Classic Entertainment.

Trailer si připomeňte v tomto článku.

Tento týden má premiéru hned 7 celovečerních filmů a u některých titulů se ptám, proč? Dokonce bych se nebál říct zatraceně. Uvádění do českých kin filmy Mupeti a Jack a Jill považuji za šílenství.

Jak jste pochopili, trailery na filmy Mupeti a Jack a Jill na Realfilmu nenaleznete. Každopádně ve zbylých filmech se nějaká kvalita rozhodně najde, protože tento týden se dočkáte hned dvojice aktuálních recenzí, ale pěkně popořádku.

Jeden z favoritů týdne je brilantní politické drama Den zrady s Ryanem Goslingem a Georgem Clooneym, o kterém jsme na Realfilmu již psali zde. Clooney tentokrát stál i za kamerou a opět se zde dočkáme jeho záměrně stylizovaných záběrů a zadních plánů. Recenzi na strhující drama, které se točí kolem primárek přineseme ve středu.

Od francouzského filmu Speciální jednotka jsem nic neočekával a po pravdě jsem o něm nic moc nevěděl. Každopádně, jestliže loni u diváků překvapivě zabodoval snímek Útěk ze Sibiře, pak velkou šanci na zopakování loňského triumfu má i film Speciální jednotka s Diane Kruger, Djimonem Honsou a Benoit Magimelem. Recenze bude rovněž ve středu.

Další premiérou je film Man on a Ledge, který znáte již z industry. Nový thriller sází na sevřený prostor a atmosféru. Ve hře je sebevrah, loupež a výšková budova. V hlavní roli čím dál lepší Sam Worthington (Dluh, ,,Avatar“ ,, Souboj titánů„) a moje oblíbená herečka Elizabeth Banks (Tři dny ke svobodě). Film jsme v redakci dosud neviděli.

Obnovenou premiéru má také první epizoda Star Wars: Skrytá hrozba, která zahájila novodobou éru Hvězdných válek na konci 90. let. Nyní se tedy může potěšit legendární pohádkou i další generace malých diváků.

Do limitované distribuce se také dostane umělecký snímek Rozchod Nadera a Simin od společnosti Artcam, který zvítězil na MFF v Berlíně. Manželská dvojice, Nader a Simin, čelí životnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jejich vztah, ale především budoucnost dcery Termeh. Jedině pokud odejdou z Iránu, zajistí jí svobodný život, ale Nader odmítá opustit vážně nemocného otce. A tak Simin nezbývá, než požádat o rozvod. Jedinou zbraní matky a manželky v iránské společnosti je vyčkávat. Jenže Nader, který se má náhle sám starat o dceru i otce, selhává a zaplétá se do problémů se zákonem. Co mělo být jen zkouškou vztahu se brzy prohloubí v opravdové drama.

Mějte úspěšný týden!

Je tady další měsíc a pochopitelně i další vydání Realfilmu a my připomínáme, že můžete podpořit náš magazín posláním symbolické částky na náš účet.

Nikterak nestojíme o to, aby se náš magazín zaheslovával a čtenáři si tak kupovali loginy za poslání sms a živili tak mobilní operátory, stejně tak neposílejte složenky za naprosto neuvěřitelné poplatky odpovídající ceně za číslo Realfilmu. Nejsnazší cestou bude poslat na náš účet číslo 6225829001/5500 – Raiffeisen Bank každý měsíc 30 korun. Je to částka, kterou jsme stanovili a odpovídá zpátečnímu jízdnému přes řeku Styx a my za vybrané peníze budeme nadále zvelebovat náš magazín, což jsme za poslední dva roky jistojistě dokázali. Žádný český magazín podobný Realfilmu neaktualizuje každý den, někdy i několikrát a nepřináší autorské články podobného rozsahu, včetně videí.

Minulý měsíc se vybrala částka 665 korun, takže to zatím příliš k oslavě nevybízí, ale chápeme, že bylo po Novém roce a nemá cenu z toho dělat nějakou velkou vědu. Rozhodně nás ale velmi těší razantní nárůst návštěvnosti od minulého měsíce, který byl rekordní.

Tento měsíc pro Vás kromě obvyklých článků připravujeme projekci filmu Profesionální manželka, a to tuto středu od 19:30 v Muzeu Říčany a bude i soutěž o DVD.

Dále bychom Vás chtěli informovat, že kromě našich obvyklých prodejních míst naší úspěšné knihy se Slavná světová filmová klasika prodává od minulého pátku i v distribuční síti společnosti Kosmas.

Děkujeme Vám za pochopení a mějte se fajn

Mgr. Ondřej Slanina

Šéfredaktor Realfilmu a majitel společnosti Charon media s.r.o.

Důležité info:

číslo účtu: 6225829001/5500 – Raiffeisen Bank

cena za číslo 30 korun
půlroční předplatné 165 korun
roční předplatné 330 korun

USA 1968, Rosemary´s Baby, režie a scénář podle novely Iry Levina: Roman Polanski, hudba: Krzystof Komeda, střih: Sam O´Steen, Bob Wyman, kamera: William Fraker, hrají: Mia Farrow, John Cassavates, Ruth Gordon, Sidney Blackmer, Maurice Evans

136 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Oskar – nejlepší herečka ve vedlejší roli (Ruth Gordon), nominace na Oskara – Nejlepší adaptovaný scénář, nominace BAFTA – nejlepší herečka v hlavní roli (Mia Farrow)

Mladou ženu Rosemary (Mia Farrow) nervově trýzní tajemní sousedé. Začíná mít utkvělou představu, že jí oplodnil ďábel a přivede na svět zdánlivě mrtvé dítě. Vše naznačuje, že Rosemary sužuje vážná psychická porucha, trpí halucinacemi a v jejím okolí se děje jedna vážná nehoda za druhou.

Legendární producent Robert Evans natočil film Rosemary má děťátko jako svůj první samostatný film z pozice šéfa výroby Paramountu. Film produkovala společnost Williama Castlea, která se specializovala na násilné horrorové snímky, ale Evans ze své pozice dovolil mladému režisérovi Polanskimu natočit ryze autorský art film s horrorovými prvky a ochránil Polanského před gore úchylnostmi horrorového krále Castlea, což je poněkud dvojsečná zbraň. Zatímco pravověrní horroroví fanoušci mají Rosemary za slabý odvar Vymítače ďábla, pak pro milovníky klasické filmařiny je Rosemary vizuálně strhujícím nedostižným vzorem.

Takový Michael Hafstrom by mohl vyprávět, protože jeho filmy Pokoj 1408 a zejména Obřad pracují s odkazem na tento nesmírně zajímavý děsivý film.

Jako správný horrorový fanoušek jsem četl i předlohu a musím uznat, že Polanski je velmi věrný adaptátor, byť trochu změnil celkové vyznění snímku podle svého naturelu, adaptoval látku nesmírně věrně. Levin se natáčení zúčastnil a byl prý nadšen tím, že se režisér držel i jeho popisu oblečení.

Film chtěl od počátku režírovat samotný William Castle, ale Evans mu to nedovolil s ohledem na jeho béčkovou kariéru. Castle byl okouzlující vysoký chlap, který všechny uchvátil svou energií a šarmem, takže pro něj jistě nebylo příliš složité přesvědčit ostatní, aby pro něj dělali zadarmo nebo za almužnu. Ve finále však pohádkově zbohatl hlavně on. Mimochodem Polanski by u Evanse debutoval v rámci Hollywoodu tak jako tak a ve hře byla možnost ještě režie Sjezdaře s Robertem Redfordem, kterého nakonec režíroval Michael Ritchie.

Objektivní potíží bylo to, že Polanski v životě nebyl v New Yorku a potřeboval zachytit genius loci, které je pro knihu velmi důležité. V tom mu pomohl zkušený autor výpravy Richard Sylbert, který v New Yorku bydlel 35 let a byl velkým fanouškem knihy.

Hlavní role se šťastně zhostila Mia Farrow, přestože jí prosadil Evans i přes vážné Polanskiho obavy, protože v knize je Rosemary popisována jako zdravá šťastná žena a Mia Farrow je spíš subtilní éterická bytost, o které kolují v branži dnes již legendární historky o jejích nervových úletech. Je ovšem samozřejmě pravda, že o jejím psychickém stavu se nejčastěji vyjadřoval její ex-manžel Woody Allen, takže to asi nebude úplně relevantní zdroj:-) Jisté je ovšem to, že v rámci role v tomto filmu skutečně snědla syrová játra a tato scéna patří mezi ty nejčastěji citované. Pro zajímavost v době natáčení filmu byla provdaná za Franka Sinatru, který jí v průběhu natáčení poslal přes kurýra rozvodové papíry k podpisu.

Rosemary má děťátko není ani tak satanistickým horrorem, jako existenciálním dramatem o zlu, které dříme v každém z nás a které občas necháme probudit svými vlastními ambicemi, jež se mnohdy neslučují s morálními pravidly. Hlavní hrdinové tohoto snímku mají spoustu kostlivců ve skříni a jejich neustálé předsudky, které se jim rodí v hlavách vzbuzují v divácích tu skutečnou atmosféru strachu. Zapomeňte tedy v tomto případě na děsivé lekačky a šokující scény, byť i zde se jich pár najde, ale podívejte se na tento film skrz svou vlastní duši. A není právě duše skutečné téma satanistických horrorů, ale vlastně i řady legend a pohádek?

Film za 2 miliony dolarů vydělal při prvním uvedení 33 milionů. A nejen to. Autor předlohy Ira Levin se nechal slyšet, že je to nejvěrnější převedení na plátno jeho knihy, a to i přestože film se v některých bodech s knihou míjí.

Film se stal hitem, Polanski se stal milionářem a jeho mladá žena očekávala dítě. Svět byl krásným místem a důkazem toho, že se sny plní. 9. srpna 1969 však došlo k děsivé krvavé tragédii. Přívrženci úchylného primitiva Charlese Mansona zavraždili Sharon Tate i s jejími přáteli v Polanského domě v Beverly Hills. Ten, stejně jako jeho pozvaný kamarád Robert Evans chyběl. Krvavá spoušť Polanského navždy změnila a zahájila jeho pouť temným údolím stínů. Jeho následujícím filmem byla Shakespearovská řezničina Macbeth. Policista, který dorazil na místo činu byl neschopný amatér a zničil důležité stopy, které vedly jednak k dlouhému pátrání po vrazích, kteří pokračovali ve svém běsnění. Polanski se pochopitelně o chybách policie dozvěděl a nemlčel. To se mu ovšem krutě vymstí. My ale nejsme magazín pro kriminalisty, ale pro filmaře.

Rosemary má děťátko je dnes považováno širokou veřejností za klasický film a Realfilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí.

Hugo, USA 2011, režie: Martin Scorsese, scénář: John Logan podle románu Briana Selznicka „The Invention of Hugo Cabret“, kamera: Robert Richardson, střih: Thelma Schoonmaker, hudba: Howard Shore, hrají: Asa Butterfield, Ben Kingsley, Chloë Grace Moretz, Sacha Baron Cohen, Ray Winstone,  Emily Mortimer, Christopher Lee, Jude Law

126 minut, 1.85:1, 35 mm, digitální kopie (4K), barevný, D-Cinema (rovněž 3D verze)

nominace na Oskara – nejlepší film, režie, kamera, střih, hudba, kostýmy, hudební střih a hudební mix, umělecký dojem, vizuální efekty, nejlepší adaptovaný scénář (bude aktualizováno po vyhlášení, pozn. redakce)

Dlouho jsem si myslel, že letošní „Oscarové nominace“ nemají jasného kandidáta na zisk více sošek a z jisté nouze jsem za něj pokládal poněkud uměle popularizovaný film „Umělec“ („The Artist“ – více zde). Až do sobotního večera. Film „Hugo a jeho velký objev“, který je nominovaný na celkem 11 ocenění je, dle mého názoru, jeden z nejlepších filmů poslední doby a nejlepší film všech dob ve stále oblíbenějším formátu „3D“.

Asi si budete myslet, že jsem se zbláznil, ale za nejlepší 3D film, jaký byl dosud natočen „Huga“ označil přímo James Cameron, tvůrce spektakulárního „Avatara„ a vystřihl tak režisérovi „maestru“ Martinu Scorsesemu právem obrovskou poklonu.

„Hugo“, jenž byl místními filmovými distributory, kteří mají odjakživa českého diváka za „blbce“, doplněn z hlediska „lepšího porozumění názvu“ zcela bezvýznamných doplňkem „… a jeho velký objev“, totiž ukázal sílu 3D ve zcela „obyčejném“ hraném filmu, ve kterém si nebylo možné pomoci řadou „výbušných“ efektů, leteckých pohledů a dalších „pomůcek“, dosud viděných v již zmíněném „Avatarovi“ nebo v animovaných filmech, např. ve „Vzhůru do oblak“ („Up“) nebo „Jak vycvičit draka“.

„Avatar“ (2009) nepochybně navždy zůstane prvním filmem, který ukázal potenciál 3D technologie. Ale bude to už navždy rok 2011, kdy se zrodily dva filmy, které ukázaly v plné šíři kouzlo a životaschopnost této technologie jak v animovaném filmu („Tintin“ Stevena Spielberga) tak v hraném filmu, jímž je zmíněný „Hugo“.

Příběh filmu nás přivádí v roce 1930 na vlakové nádraží v Paříži, kde se malý, dvanáctiletý Hugo Cabret (Asa Butterfield) stará o chod všech hodin. Malých, větších i těch největších, ze kterých je vidět celá Paříž, nádherná Eiffelova věž a denní i noční cvrkot, ale stejně tak i každodenní chod nádraží se všemi jeho výraznými osobnostmi i postavičkami. Těmi jsou především prodavač hraček Georges Méliès (Ben Kingsley – Gándhí, Princ z Persie, Dům z písku a mlhy), nádražní inspektor (Sacha Baron Cohen – Borat), knihovník monsieur Labisse (Christopher Lee - Hon na čarodějnice, trilogie Pán prstenů) a květinářka Lisette (Emily Mortimer – Match Point – Hra osudu, Harry Brown, Prokletý ostrov).

Režisér Martin Scorsese („Prokletý ostrov„, „Skrytá identita„, „Letec“, „Gangy New Yorku„, „Mafiáni – viz. Klasika„, „Zuřící býk“, „Taxikář“ – rozšířené viz. Klasika) rozehrává v příběhu dle knihy Briana Selznicka „The Invention of Hugo Cabret“ jednotlivé osudy hlavních hrdinů postupně, rozvláčně a s pečlivostí sobě vlastní. Možná přijde někomu jeho tempo zpočátku poněkud rozvláčné, ale zapojit do příběhu všechny postavy trvá jistý čas a Martin Scorsese není odjakživa žádný troškař.

Jak jste možná zaznamenali již několik let probíhají snahy zařadit výuku filmu do středoškolských osnov. Kinematografie pochopitelně nikdy nenahradí výuku literatury, ale je samozřejmě otázkou do diskuse, zda by jí neměla doplňovat. Je jasné, že vždy závisí na míře osvícení jednotlivého kantora a podle mého názoru, ještě více na vedení školy, kam se až dá v rámci dnes velice flexibilních školních osnov zajít.

Pokud si dobře pamatuji, tak v rámci středoškolského studia jsme si vždy raději pustili film, než bychom četli nějakou tlustou bichli. Nicméně zpět k podstatě problému, ačkoli mám dnes poněkud nezvykle delší úvod. Trojici knih, kterou dnes představíme spojuje podstatná věc, která se dosud v rámci výuky středních, ale obávám se, že i vysokých škol neřeší, a to samotnou podstatou sdělování pohyblivých obrázků. Pro řadu intelektuálů zůstane film navždy tou lacinou zábavou, která za pár zlaťáků przní klasická literární díla, ale co když je v těch obrázcích něco víc?

První kniha, kterou si dnes zmíníme je publikace Jak číst film Jamese Monaca. Monaco ve své publikaci, která vychází nepřetržitě přes tři desetiletí a neustále se doplňuje a inovuje, nahlíží na film hned z několika pohledů, mezi kterými nechybí technologie, vývoj filmové řeči, dějiny filmu, teorie filmu a zasazení kinematografie do kontextu umění. V knize také sleduje svět médií i kritiky, ale to je ve finále určeno spíš pro studenty filmové vědy než filmaře. Každopádně pro základní náhled je tato publikace rozhodně zajímavá a patří mezi to nejlepší, co v češtině vyšlo. České vydání vyšlo v Albatros plus v roce 2004.

Z naprosto odlišného pohledu na stejnou problematiku nazírá prorektor milánské Universita Cattolica Francesco Casetti, jehož Filmové teorie 1945-1990 patří spíš do knihovny podstatně pokročilejších znalců kinematografie. Casetti v této publikaci shrnuje metodiku filmových věd napříč názorovými proudy různých zemí. Dále tam Casetti i pro nestudenty filmové vědy rozkódovává často nepříliš pochopitelné náhledy na kinematografii různých názorových skupin, které se formují v rámci tradičních oborů. Je až s podivem kolik prapodivných oborů se etablovalo na akademické půdy s moderní dobou a co vše se dá hodnotit. Dodnes mám v paměti diskusi na téma Kojení Panny Marie z hlediska gender studies. Byť se jedná o knihu akademickou, rozhodně se nejedná o nesrozumitelné a záměrně nepochopitelné formování myšlenek a ačkoli Casetti není zrovna nejjednodušší čtení, kniha by neměla ujít žádnému obdivovateli kinematografie. České vydání knihy vyšlo v Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze v roce 2008.

Třetí knihou, kterou dnes zmíníme je kniha Davida Bordwella a Kristin Thompsonové Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu (Film Art: An Introduction), která je na knižních pultech velice krátce a přiznám se, že jsem ji na rozdíl od výše zmíněných dosud nečetl, ale jen prolistoval v nakladatelství pražské AMU. Kniha je to rozhodně zajímavá a je vidět, že je za ní spousta redakční práce. Soudě dle předmluvy, kterou lze třeba u tohoto druhu publikací přečíst vždy, se jedná o knihu skutečně mimořádnou a je v ní plně objasněn význam knihy v záplavě ostatních knižních titulů i jisté vymezení vůči těmto publikacím, zejména k již výše zmíněnému Monacovi. Jedná se bezpochyby o kvalitní učebnici, kde se vysvětlují i obecně nepříliš používané termíny, s kterými na Realfilmu běžně operujeme v domnění, že je všichni dobře znáte:-)

Tuto trojici titulů můžete brát rozhodně jako bernou minci pro rozšíření své filmové knihovny.

První film, který si dnes připomeneme je špionážní drama Ruský dům se Seanem Connerym a Michelle Pfeiffer z roku 1990, které sice ve své době neslavilo příliš velké komerční úspěchy, ale rozhodně nezapadlo kvůli svému tehdy velmi aktuálnímu tématu. Režisérem byl Fred Schepisi.

Text o námětu filmu přebíráme z knihy Kronika filmu. Sovětský fyzik Dante (Klaus Maria Brandauer) propašuje prostřednictvím své bývalé milenky Katji (Michelle Pfeiffer – Hvězdný prach) do zahraničí materiál, který může prokázat, že domnělá jaderná síla Sovětského svazu ve skutečnosti neexistuje a závody ve zbrojení jsou tedy úplně zbytečné. Britský nakladatel Blair (Sean Connery – Jméno růže) by měl nyní materiál uveřejnit. O pravdivosti Dantových senzačních údajů projevuje z pochopitelných důvodů zájem i britská rozvědka. Blair je z jejího rozkazu poslán do Sovětského svazu, aby informace prověřil. Poznává přitom i Katju, zamiluje se do ní – a nakonec se musí rozhodnout mezi láskou a politikou.

Knihu adaptoval Tom Stoppard a film se dokonce ucházel o Zlatého medvěda na MFF v Berlíně, nicméně dobová kritika mu vyčetla jeho staromódnost a nemodernost, která ovšem postupem času filmu naopak dodává na atraktivitě.

Vaší pozornosti by rozhodně také neměl uniknout velmi zajímavý snímek Agent z Panamy (The Tailor of Panama) s vynikajícím obsazením v režii veterána Johna Boormana (samostatný Boormanův průvodce tady).

Britský občan Harry Pendel (Geoffrey Rush – Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly a Na vlnách podivna, Králova řeč, Královna Alžběta) vlastní v Panamě věhlasný krejčovský salón s nejpočestnější tradicí, kde se obléká mužská část místní smetánky. Harry má duši umělce a snílka a může se pokládat za úspěšného člověka. Jeho žena (Jamie Lee Curtis – Pravdivé lži) je zaměstnaná na správě Panamského průplavu. Andy Osnard (Pierce Brosnan – Muž ve stínu) je špión, pověřený dohledem nad průplavem v zájmu Velké Británie, jež ho odevzdala Panamě v roce 1999. Sdílný Harry je pro Osnarda skvělým zdrojem informací. Lze ho využít tím spíš, že Osnard brzy vypátrá, kde se Harry ve skutečnosti vyučil krejčovskému řemeslu. Harry ostatně skrývá před světem a před svou ženou i jiná tajemství, a tak je pro Osnarda snadné přimět ho ke spolupráci. Protože nemá na vybranou, začne si Harry vymýšlet senzační zprávy, které ohromí nejen Osnarda, ale hlavně jeho nadřízené. Kdo prodává průplav, kdy a komu? Harry má po ruce odpovědi, které Osnard náležitě vyšperkuje.

Špinavé triky tajných služeb, nečekaný humor a skutečně výborné obsazení nabízí celkem podceněný a komerčně nepříliš úspěšný snímek Agent z Panamy, který by neměl ujít pozornosti všem příznivcům špionážních filmů.

Před pár dny mi psal Ondřej Bezouška, že se rozhodl založit stránku Jana Wericha na facebooku a dodal mi k tomu několik zajímavých vět, o které jsem ho požádal. Pokud se podíváme do historie české kinematografie tvoří Werich nepřehlédnutelnou všeobjímající kapitolu filmové historie a jistě nebude od věci si pár věcí připomenout a do budoucna připomínat.

Jsou to dva týdny, co jsme si Jana Wericha připomněli v rozsáhlé recenzi na Císařova pekaře a Pekařova císaře a jeho osobu jsme ostatně zmiňovali i v našem prázdninovém seriálu Všichni čeští filmaři. Díky tvůrcům animované série Fimfárum k nám také Jan Werich neustále promlouvá skrze své dřívější zvukové nahrávky a mám ještě v živé paměti svá studia na americké jazykovce, kdy se můj třídní učitel Kenny ze Seattlu učil češtinu právě na Werichově Fimfáru.

Nechme, ale promluvit samotného zakladatele této interaktivní pocty Ondřeje Bezoušku. ,,Každý má ve svém životě své idoly, kteří splňují ideály daných jedinců, kteří k daným (nejčastěji) osobám vzhlíží s respektem a úctou. Někdo má za tento vzor člena rodiny. Jiný zas svého šéfa. A někteří – není jich málo – některou veřejně známou osobnost. Pro mou maličkost je přesně tím typem osobnosti, Jan Werich.

Známe ho jako herce, dramatika, spisovatele a zpěváka. Známe lidi se kterými pracoval (nejznámější Voskovec, Ježek, Horníček, Zázvorková) a připomínáme si ho ve filmech, kde často vynikal pro svou excelentní improvizaci. Ale už však tolik lidí neví, že existoval Werich filosof – myslitel, který vždy dokázal věci nazvat pravými jmény a jehož názory jsou stále aktuální i desítky let po jeho smrti.

A právě Werich je tím idolem, kvůli kterému jsem považoval za nutné, založit facebookové stránky s jeho jménem. Nejen kvůli propagaci jeho osobnosti, ale hlavně kvůli myšlenkám, které – jak jsem již zmínil – i dnes považuji za aktuální.

Současníci nazývají dnešní dobu jako hektickou, chaotickou. Často zaznívá slovo krize. Werichova osobnost nám z dobových záznamů neporadí, jak lépe žít, neukáže nám lepší život. Ale pomůže nám o věcech přemýšlet v širším měřítku a k tomu nám ještě vykouzlí na tvářích úsměv. Vždyť málokdo toto dokázal tak dokonale jako on.

Horníček kdysi řekl: komik neumírá se svým posledním výdechem, ale až když je společností zapomenut. A proto na základě těchto slov, připomínejme si Wericha umělce, komika, mudrce a hlavně Wericha jako ČLOVĚKA.“

Pokud máte Jana Wericha rádi a chcete se třeba podělit o nějaké zajímavé video nebo článek, můžete tuto aktivitu podpořit jedním kliknutím myši na tlačítko líbí. Osobnosti Jana Wericha se budeme na Realfilmu pochopitelně nadále věnovat.

Venku padají teplotní rekordy, ovšem pochopitelně směrem dolů. V takovém počasí by pes člověka nevyhnal, ale když si vezmete Unterhose a vaťák můžete se vydat pod maskou Batmana do kina na nějakou novinku či zajímavý festival do pražského Evaldu.

KINO:

Filmové premiéry si připomeňte v pondělních trailerech a na těchto odkazech naleznete aktuální recenze na dvě hlavní novinky tohoto týdne Jeden musí z kola ven a Hamlet podniká, které by neměly ujít vaší pozornosti. Pokud máte rádi severskou kinematografii, pak si nenechte ujít festival Nordfest v pražském kině Evald (Více zde).

TELEVIZE:

Televize dnes nabízí vyzkoušené filmy hned několika žánrů a proveniencí. Křižovatka smrti je mírně nadprůměrná limonáda s Chrisem Tuckerem a Jackie Chanem a Smrtící triky je akční dobrodružná komedie vzniklá v koprodukci USA a protinožců z Austrálie. Událostí večera je ovšem geniální Romeo a Julie od Franca Zeffireliho (více info v tomto průvodci).

20:00 Křižovatka smrti Nova

21:00 Romeo a Julie ČT2 TIP Realfilmu

23:55 Smrtící triky Nova

Sobota:

Většinu filmů ze sobotní nabídky znáte ze stránek Realfilmu, popřípadě jste je již jistě někdy viděli. Za zmínku ovšem stojí především velmi zdařilá Královna, novinka Zdeňka Trošky Čertova nevěsta, která jako vždy jistě strhá peoplemetry nebo drama o souboji idejí Roberta Redforda Hrdinové a zbabělci.

20:00 Čertova nevěsta Nova

20:00 Hrdinové a zbabělci Nova Cinema

20:00 Prázdniny pana Beana Prima Family

20:55 Královna ČT1 Tip Realfilmu

21:50 15 minut Nova Cinema

22:05 Parfém: Příběh vraha Prima Family

00:05 Blade Nova TIP Realfilmu

Neděle

V neděli bychom chtěli upozornit na starší film Boba Raffelsona Malé životní etudy, kde uvidíte jak vyjímečný je herec Jack Nicholson.

20:00 První rytíř Nova Cinema

21:50 Malé životní etudy ČT2 TIP Realfilmu

22:25 Apocalypto Nova Cinema

Přejeme hezký víkend a zůstaňte naladěni na Realfilmovou notu!

Aktuální snímky v kinech

Jeden musí z kola ven TIP Realfilmu

Hamlet podniká

Kontraband Tip Realfilmu

Nebezpečná metoda Tip Realfilmu

Děti moje TIP Realfilmu
Muži, kteří nenávidí ženy
Sherlock Holmes: Hra stínů
Le Havre Tip Realfilmu
Poupata
Mission Impossible: Ghost Protocol
Monstra oceánů 3D
Moneyball TIP Realfilmu
Dluh TIP Realfilmu
Kocour v botách
Nevěstinec TIP Realfilmu
Vendeta TIP Realfilmu
Válka bohů
Lovci hlav TIP Realfilmu
Vyměřený čas TIP Realfilmu
Jeskyně zapomenutých snů 3D TIP Realfilmu
Tintinova dobrodružství TIP Realfilmu
Ocelová pěst
Perfect Days – I ženy mají své dny
Rodina je základ státu TIP Realfilmu
Alois Nebel
Půlnoc v Paříži TIP Realfilmu
Drive TIP Realfilmu
Kůže, kterou nosím Tip Realfilmu
Muži v naději

V české filmové branži se objevila celá řada mladých a velmi schopných tvůrců, kteří si postupně budují hvězdný status. Na nové české komedii Signál se podílí hned několik z nich, v čele s Tomášem Řehořkem, Kryštofem Hádkem a Vojtou Dykem.

Tomáš Řehořek natáčí rychle a s každým filmem je lepší a lepší. Jeho poslední film Czech Made Man jsme recenzovali i u nás na Realfilmu a my vybíráme k recenzím z produkce jen nadprůměr, který stojí za vidění. Novinářskou projekci jsme tentokrát z časových důvodů bohužel nezvládli, nicméně se s tímto filmem na stránkách Realfilmu ještě určitě setkáte. A o čem Signál vypráví?

Poklidnou idylu rázovité vesničky, která je tak trochu odříznutá od světa, nečekaně rozčeří sympatičtí mladíci Kája (Kryštof Hádek) a Filos (Vojta Dyk – Ženy v pokušení). Přijeli prý proto, aby vyhledali nejlepší místo pro instalaci nového mobilního vysílače. Vidina zisku vzbudí v místních  pochopitelné očekávání, zvláště když se dozvědí o  zajímavé finanční odměně pro majitele pozemku, na kterém bude vysílač stát. Vesnice se rychle stává bitevním polem a to s využitím všech povolených i nepovolených zbraní. Je ovšem otázkou, zda Filos s Kájou budou schopni naplnit očekávání, do nich vkládaná. Možná totiž nejsou tím, za co se vydávají…

Signál vtipně a překvapivě rozehrává oblíbenou  komediální zápletku o malém chytrém podrazu, který sází na lidskou chamtivost a touhu přechytračit sousedy. Film v moderním podání navazuje na tradici hrdinů nejlepších českých komedií, jaké představovaly ve své době postavy z legendární veselohry Vesničko má středisková nebo rázovití venkované z komedie Dědictví aneb kurvahošigutentag.

Premiéra je naplánovaná na 16. února 2012.

Videoklip k filmové písni skupiny Nightwork.